Náš tým, Strana 5

Moravák se zálibou v ostrovech

David je tak pracovitý a ochotný zaměstnanec, že ho někdy musíme brzdit, aby nedělal práci i za ostatní. Líbí se mu práce s kávou. „Hezky voní,“ rozplývá se.

David pochází z Moravy z devíti dětí. Když mu bylo 6 let, jeho máma přišla o práci v pekárně a tím i o jediný příjem do rodiny. Neměli pořádně ani záchod s koupelnou a pak už ani peníze. „Mamka už se o nás nemohla dál starat, a tak přišla sociálka a odvedla nás. Já se sestrou a bráchou jsme šli do dětského domova ve Znojmě, ostatní sourozenci šli jinam.“

David pak vystřídal ještě dva dětské domovy na Kyjovsku a nakonec pobyl i v jednom z jihomoravských ústavů. Teď bydlí v chráněném bydlení ve Staré Boleslavi, kde se mu moc líbí. „Mám tady přítelkyni a mám ji moc rád, už jsme spolu přes rok.“ Se svou moravskou rodinou se David potkává jen zřídka, rád by ale více, chybí mu.

„Rád poslouchám rádio, kde hrajou český písničky. A taky koukám na hokej, hlavně na Rusko, Finsko, Švédsko. Jednou bych se chtěl podívat do Ameriky, tam se totiž hraje NHL. To už je velkej hokej.“

David je v pražírenské partě jediný Moravák a při našich hovorech, kde se na světě pěstuje káva, ho nejvíce fascinují ostrovy.

Nadšený sběratel se znalostí znakové řeči

Štěpán vášnivě sbírá policejní a vojenské uniformy. Ve skříni mu jich momentálně visí asi čtrnáct. Některé má tolik oblíbené, že v nich rád přijde i do práce. Rád sbírá i nášivky (těch má už 250 kusů), vizitky (3500 kusů) a angličáky či motorky (300 kusů).

Do naší party patří od podzimu 2016. Pracant je to velmi pozorný a svědomitý. Jeho zkušenost s kávou to není první. Předtím pracoval v kavárně Berenika ve Vysokém Mýtě, kde byl dokonce vyhlášen jako nejlepší číšník.

Štěpán vyrůstal v Orlických horách, kde si už od malička hrál s kamarády na vojáky. Vyučil se zahradníkem a s nadsázkou dnes říká: „Bylo to jen letní vzplanutí.“ Jediné zahradničení, kterému se dnes rád věnuje, je sázení velikonočních pomlázek u rybníka, kde si v dětství hrával. Už jich je tam více jak patnáct.

Nade vše miluje svoji přítelkyni Moniku, kvůli ní se naučil základy znakové řeči. Společně rádi chodí na různá představení do divadel, zajdou si na výstavu nebo se jen tak prochází přírodou. Jejich další velkou společnou zálibou je vaření – „láska přece prochází kuchyní,“ směje se Štěpán.

Hiphoper s dobrodružnou minulostí

Lukáš je s námi od samotného začátku provozu pražírny – od roku 2013. Je to pozorný zaměstnanec, který dává přednost kvalitě před kvantitou. Je rodilý Pražák a nadevše miluje hip hop a rap, svoje přátele a naši kávu oslazenou osmi cukry. 

V mládí prošel těžkou životní zkouškou. Když v 15 letech poprvé přičichl k pervitinu, zažil kvůli drogám to, co jeho vrstevníci vídali jen ve filmech. Ze dna závislosti se i díky léčbě dokázal vymanit a teď rád občas vypráví různé historky z pražského podsvětí.

S úsměvem vzpomíná i na svoje dětství: „Když jsem byl malej, hodně mě bavilo jezdit s kolečkem, z bláta jsem dělal maltu a pořád jsem něco stavěl. Šel jsem na stavební učňák, ale školu jsem nedodělal. Bylo to těžký období a já neměl moc motivaci se učit. Teď mě to občas mrzí – mohl jsem si postavit barák, mít svoji firmu... Ale zase bych nepoznal pražírenskou partu,” směje se.

„Můj sen je mít holku – vzít deku, koupit dobrý víno, brambůrky, jít na kopec a pozorovat západ slunce. Místo už mám dávno vyhlídnutý...“